Stále přísnější kontroly zahraničního výzkumu Číny mnoha akademikům, včetně těch ve Švýcarsku, ztěžují pokračování v práci. Tito badatelé tvrdí, že Švýcarsko by je mělo podporovat více.
V roce 2016 Simona Granová, odborná asistentka na Curyšské univerzitě, přesunula těžiště svého výzkumu od environmentální správy v Číně a na Tchaj-wanu ke vztahům mezi oběma zeměmi. Poté, co na téže instituci následující rok založila projekt zaměřený na tchajwanská studia, postupně omezila své působení v oblasti výzkumu Číny.
„Terénní výzkum v Číně je stále obtížnější, protože výzkumníci jako já už nemohou klást otázky otevřeně ani se setkávat s informátory a partnery bez přísného dohledu, jak tomu bylo v nultých letech,“ popsala serveru Swissinfo.
„Lidé v Číně – včetně akademických kolegů a profesorů – jsou také zdrženlivější a méně ochotní mluvit s cizinci, pokud projekty nejsou zaštítěny významnými univerzitními iniciativami nebo se týkají témat, která jsou považována za citlivá,“ doplnila.
Swissinfo hovořilo s několika švýcarskými akademiky, kteří se na univerzitách po celé zemi zabývají výzkumem souvisejícím s Čínou.
Všichni uvedli, že výzkum Číny se stal minovým polem. Mění to způsob, jakým akademická sféra přistupuje k bádání i ke kontaktům s čínskými kolegy. Tento trend lze pozorovat i v jiných zemích, například ve Spojených státech, Austrálii nebo Spojeném království, ve Švýcarsku je ale podle oslovených zvlášť znepokojivý. Tvrdí, že Švýcarsko je v době, kdy je studování Číny, dnes druhé největší ekonomiky světa, o to důležitější, nepodporuje dostatečně.
Zlomový okamžik
„Zlom přišel v letech 2014 až 2015,“ říká Ariane Knüselová, vedoucí výzkumná pracovnice Freiburské univerzity, která se specializuje na čínsko-švýcarské vztahy během studené války.
Akademička, která se Čínou zabývá od roku 2005, uvádí, že před tímto obdobím byla akademická sféra v Číně relativně „otevřená a vstřícná“.
Ačkoli některá témata byla oficiálně nepřípustná, například masakr na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 nebo porušování lidských práv v Tibetu, zahraniční badatelé v sociálních vědách mohli v praxi v Číně většinou provádět terénní výzkum i akademické výměny.
Podle akademiků nastala změna poté, co se Si Ťin-pching v roce 2012 stal šéfem komunistické strany a prezidentem země. Čína poté přijala sérii zákonů, jejichž cílem bylo pod hlavičkou „ochrany národní bezpečnosti“ zpřísnit dohled nad zahraničními organizacemi a jednotlivci. Tato pravidla dopadla i na zahraniční akademiky zabývající se čínskými studii.
Pokračující represe mají vážné dopady na akademické prostředí v Číně i v zahraničí: přístup k datům v Číně je stále obtížnější, terénní výzkum na místě je zkreslený a zahraniční badatelé jsou nuceni přeorientovat svůj výzkum tak, aby v Číně nevyvolával podezření. To akademiky často nutí k autocenzuře.
Obtížný přístup ke zdrojům
„Od roku 2014 některé archivy v Číně, například archiv ministerstva zahraničí, přestaly historikům umožňovat přístup k některým dokumentům až jejich většině,“ uvedla Knüselová z Freiburské univerzity.
Jako historička potřebuje zkoumat všechny stránky čínských dějin, včetně těch, které vláda cenzuruje. Její výzkum se týká témat, jako jsou dějiny čínské špionáže ve Švýcarsku, masakr na náměstí Nebeského klidu nebo takzvaný Velký skok vpřed, tedy rozsáhlá industrializační kampaň z let 1958 až 1962.
„Pro čínské akademiky a jejich rodiny by rozhovor se mnou o konkrétních tématech, která jsou v Číně tabu, mohl znamenat problémy – a já se ve svém výzkumu zabývám několika takovými tématy,“ říká Knüselová. „Musím být mimořádně opatrná, abych je nevystavila riziku.“
Často se také ocitá před dilematem, když pracuje s informacemi z druhé ruky, které jí předali čínští akademici. Jako výzkumnice musí všechny informace, které obdrží, ověřovat. To je však stále obtížnější, protože je dnes těžké najít lidi ochotné komunikovat otevřeně. V důsledku toho podle ní musí při publikování svých zjištění uvádět, že jí informace zprostředkovali jiní, ale že není schopna nezávisle ověřit jejich přesnost.
Autocenzura se neomezuje pouze na Čínu
Někteří výzkumníci, s nimiž Swissinfo hovořilo, tvrdí, že toto prostředí vytvořilo „odrazující efekt“, který dnes přesahuje hranice Číny.
„Existují zdánlivě nahodilé a nevysvětlené případy, kdy je výzkumníkům odepřen vstup do země,“ říká Filip Jirouš, český výzkumník zabývající se Čínou na Basilejské univerzitě. Uvádí příklady některých svých kolegů, které na čínských letištích vyslýchala státní bezpečnost nebo kteří byli během pobytu v Číně pozváni „na čaj“ – eufemismus běžně používaný pro neformální výslech ze strany úřadů. V roce 2021 švýcarský doktorand z Univerzity v St. Gallenu zveřejnil kritické tweety o počátečním zatajování epidemie covidu-19 čínskou vládou, represích vůči ujgurské menšině v provincii Sin-ťiang a o Si Ťin-pchingovi.
Od své školitelky dostal e-mail, v němž uvedla, že obdržela „rozzlobené e-maily z Číny“. Školitelka mu sdělila, že by to mohlo mít dopad i na její vízum. Uk…
Read the full article at ČT24 →
CZ