Byť jsme stejného živočišného druhu, mužské a ženské tělo funguje v mnoha aspektech odlišně. Proto ani hubnutí nemůže být nalinkováno identicky a probíhat podle stejných pravidel. Medicína má pro toto tvrzení argumentů víc než dost. Pojďme si tedy udělat malé opáčko z biologie.
Jak zachovat druh
Muži a ženy mají odlišné procento tělesného tuku i podíl aktivní „beztukové“ hmoty – tedy svalů, kostí, orgánů. Za rozdíl můžou hormony, mužský testosteron podporuje tvorbu svalů, ženský estrogen zase ukládání tuků. Jeho vyšší zásoby si tělo udržuje kvůli menstruaci, těhotenství či kojení. Je tedy jasné, že požadavky na výživu budou u každého pohlaví jiné.
Dospívající dívky rostou rychleji a dříve. „Samá ruka, samá noha“ začínají být už kolem jedenáctého až čtrnáctého roku, zatímco kluci vyčkávají v průměru o čtyři roky déle.
Kalorická a živinová potřeba dospívajících dívek převyšuje v tomto exponovaném čase potřeby dospělé ženy dokonce o čtvrtinu. Pokud však slečna začne držet dietu před ukončením exponenciálního růstu, naruší významně svou psychiku, výšku i hormonální činnost. S důsledky toho všeho se pak může potýkat celý dospělý život.
Ve chvíli, kdy začne menstruovat, začne se jí cyklicky měnit zavodnění (tedy tělesná hmotnost během jednoho měsíce), bazální teplota (tedy potřeba sacharidů během cyklu) i citlivost na zátěž vinou bolesti při odlučování děložní sliznice a ztráty krve. To se samozřejmě pak „táhne“ celé její plodné období.
Reprodukční funkce mění též energetické a živinové potřeby i stavbu jejího těla – a to mimo jiné v souvislosti s počtem donošených dětí. První těhotenství mění hmotnost (zhruba 10 kg navíc) i těžiště a tělo během něj neustále skenuje množství aktivní hmoty a tuku v těle nastávající matky.
Pakliže zjistí nedostatky, relativně autonomně je vlivem progesteronu opravuje. Proto mívají ženy nutkavé těhotenské chutě – děje se to v zájmu vývoje plodu. Během prvního těhotenství se mění i postava, což je vidět zejména na prsou, pánvi a dolních končetinách. Změn doznává také svalové napětí v zádech, pánevním dnu a břichu.
Ona jedná, on přemýšlí
Když žena porodí, nastává další změna. Výchova dětí vyžaduje adaptaci na jiný typ zátěže, než je tomu u muže. Rozdíl je celkem významný, u ženy jde především o zátěž vytrvalostní, aerobní, nízko intenzivní a hlavně celodenní (péče o děti, nošení břemen, přebalování, vycházky s kočárem, vaření, úklid), což dává v součtu nějakých 40 až 50 hodin týdně. Je to ovšem jen část celkové zátěže ženy na rodičovské dovolené. „Doba, po kterou pracuje pro rodinu a stará se o děti, totiž celkově přesahuje 16 hodin denně,“ uvedla studie s názvem Rozdělení domácích prací v rodinách s dětmi, kterou před lety vydal Sociologický ústav Akademie věd.
Zátěž mužského protějšku je v tomto bodě vysoko intenzivní, nárazová a silová a zahrnuje časové období mezi 5 až 12 hodinami týdně.
Další studie zveřejněná na odborném serveru Pubmed je možná ještě zajímavější. Konstatuje totiž, že nízko intenzivní aerobní aktivity po padesátce (kdy už se ženy celý den netočí kolem dětí a domácnosti) udržují ženám kardiovaskulární zdraví, ovšem pozor, u mužů je to přesně naopak. Se stoupající dobou a intenzitou cvičení u nich klesá doba dožití a narůstají kardiovaskulární choroby.
Stavba mozku ženy a její role při výchově dětí vede rovněž k jiným prioritám (mateřský instinkt chrání potřeby ostatních) i jiné reakci na stres, než je tomu u muže (bojovnost a sexuální instinkt).
Žena má navíc vyšší schopnost sebekritiky , protože cítí, myslí, jedná a mluví zároveň – a při selhání zvoleného postupu obviňuje sebe. Muž buď v klidu přemýšlí, jindy cítí a jedná, nebo cítí a mluví, proto je ve výkonu i v přemýšlení rychlejší a subjektivnější. Selhání pak zvyšuje jeho potřebu izolace, jinak vede k agresi vůči okolí.
Reprodukční funkce ženy a produkce hormonů (estrogenu, progesteronu) se v polovině jejího života zcela zastaví, což poté zvyšuje její křehkost a náchylnost k rychlejší ztrátě aktivní hmoty a zlomeninám vinou osteoporózy. A to mnohem dřív, než je tomu u muže. U něj produkce testosteronu sice mírně klesá ve třiceti, čtyřiceti a padesáti letech, ale je celoživotně zachovaná.
Zkratky nefungují
Omlouvám se za delší úvod, ale měla jsem potřebu vysvětlit, jak moc nás zavádějí na scestí jednoduché zkratky. Pokud jde o lidské tělo, nic není jednoduché. Takže v medicíně, což je obor založený na důkazech, by se mělo při hodnocení dopadu různých doporučení – tedy i dietních – na změnu zdravotního stavu člověka postupovat přísně vědecky. Tento požadavek se ale dostává do rozporu s dostupnými daty tam, kde se požadované „normální hodnoty“ liší podle pohlaví, věku a dalších parametrů, které ne vždy medicínský výzkum dostatečně sleduje. A to zejména u žen v plodném věku a během těhotenství a kojení.
Dalším problémem objektivizace založené na důkazech je to, že i čísla takzvaných normálních hodnot v úzké normě (v laboratorních výsledcích je to prostřední sloupec) se týkají jen 34 až 50 % populace. Spolu s…
Read the full article at Novinky.cz →
CZ