Liberecké výstavní trhy byly ztělesněním všeho, po čem lidé za normalizace toužili. Krásného oblečení, zboží do domácnosti, pozlátka popkultury, ať už šlo o hudební koncerty, nebo estrádní pořady. Zkrátka, objevovalo se na nich vše, co lidé chtěli, což je i parafráze názvu výstavy, která je nyní k vidění v Severočeském muzeu v Liberci.
Výstava se zaměřuje na zlatou éru Libereckých výstavních trhů (LVT), tedy roky 1960-1980. K vidění tu jsou dobové kousky oblečení, včetně spodního prádla či unikátního vlněného svetru, sklo a porcelán, doplňky do domácnosti i elektrotechnika. Dýchne zde na vás nostalgie, ale nijak zatuchlá - výstavu připravoval tým mladých lidí spolu s odbornicí na aranžování, která měla na starosti aranžování i na LVT.
Třetí největší textilní veletrh v Evropě
Liberecké výstavní trhy letos slaví 70 let od návratu na výsluní, jejich historie ale sahá až do poloviny 19. století, kdy se v roce 1852 uskutečnila první výstava.
„Významnějšího rozmachu se liberecké trhy dočkaly roku 1906, kdy se v areálu nad přehradou konala rozsáhlá výstava německého průmyslu nazvaná Deutschböhmische Ausstellung Reichenberg, jež navštívilo přes 1,2 milionu lidí,“ píše kurátorka Tereza Knoflíčková v publikaci vydané u příležitosti výstavy Vše, co jsme chtěli.
Další rozvoj nastal v předválečné éře mezi léty 1920-1938. Kdy se po úspěchu prvního ročníku rozhodl velkotovárník Theodor Liebig prosadit výstavbu nového výstaviště, které bude specializované na velké akce. A tak vznikly na tehdejší Bayerově třídě, nedaleko od centra, ve zvlněném terénu, výstavní prostory.
Už druhý poválečný ročník se zapsal jako třetí největší textilní veletrh v Evropě a Liberecké trhy se za první republiky postupně zařadily mezi nejvýznamnější veletržní města, jako byla tehdy Praha nebo třeba Lipsko.
Stoupající hvězdu Liberce jako veletržního města utnul v roce 1938 Adolf Hitler, který se navíc osobně zúčastnil posledního ročníku, kde před dvacetitisícovým davem promluvil. Předznamenal tak další osud výstavních prostor. Během protektorátu je nacisté využívali pro svá stranická shromáždění.
Ostatně, VLT byly vždy zhmotněním společenské nálady v zemi. Po válce tu byla první výstava už v roce 1946 a nesla název Budujeme osvobozené kraje. Více než technické a textilní vymoženosti se tu prezentovaly politické názory. Výstava měla ukázat nové možnosti dosídlení oblastí, které po vyhnání Němců zůstaly prázdné. Doprovodný program jako agitaci zvolilo hned několik politických stran.
V následujících letech Liberecké výstavní trhy odrážely politický vývoj Československa. „V důsledku zestátnění podniků a združstevnění výroby postupně ubývalo soukromých vystavovatelů a výrobní činnost se začala řídit především ideologicko-politickými cíli, nikoli principy zisku a konkurence,“ uvádí Knoflíčková v publikaci. Dominantní pozornosti se tu těšil Sovětský svaz a ze zahraničních hostů se tu prezentovaly výhradně státy sdružené v rámci RVHP.
Navzdory všemu ale Liberec opět získal status výstavního města. Na tradici předválečných trhů se plně navázalo v roce 1956 - od té doby se počítá obnovená éra. Letos tak slaví 70 let, což reflektuje právě nově otevřená výstava v muzeu, která LVT představuje jako jedinečný fenomén.
Co vše na výstavě uvidíte?
Na výstavě si návštěvníci mohou prohlédnout zboží, které se v té době nabízelo. K vidění tu jsou porcelánové servisy, skleněné vázy, nábytek, doplňky do bytu. Hojně tu jsou zastoupeny právě i módní kousky z té doby.
Kurátorky dokonce předem oslovily i veřejnost s tím, že doma nalezené dobové kousky oblečení také rády vystaví. „Dostali jsme krásný vlněný svetr, dobový, konfekční, ve výborném stavu ze Slovenska ze 60. let,“ říká kurátorka Adéla Mende.
Nenaplněné touhy
Na Libereckých výstavních trzích se mělo prezentovat to nejlepší zboží, které se v té době vyrábělo. Pořádně se pochlubit, co všechno byl socialistický průmysl schopen vyprodukovat. Jenže ve skutečnosti šlo často akorát o Potěmkinovy vesnice.
„Byl úzus, že firmy musí prezentovat to, co se další rok dostane na trh. S tím byl problém, protože to většina firem nedokázala naplnit. Pak se objevovaly stížnosti zákazníků, že zboží bylo málo, nestihli si ho koupit, případně že to, co bylo prezentováno, se nakonec vůbec neobjevilo,“ říká jedna z kurátorek Kristýna Rossmanová.
Třeba některé kolekce porcelánu, které se tu vystavovaly, byly určeny pouze pro exportní trh. Koupit jste si je zde mohli až o několik let později, kdy už nebyly trendy jako v roce uvedení, případně některé kousky druhé jakosti, které měly třeba malou vadu.
„Podobné to bylo se sklem. Našli jsme i záznam, kdy ředitel železnobrodské sklárny nechtěl jezdit na LVT, protože nedokázali naplnit poptávku, že zboží bude příští rok na trhu,“ říká kurátorka.
Největší poptávka tu ale byla po dámské módě. 60. a 70. léta byla typická rozmanitými syntetickými materiály, které měly představovat pokrok. Oblíbený byl ve své době například krimplen, který je na výstavě zastoupen jedněmi šaty.
„Jde o typický materiál…
Read the full article at Seznam Zprávy →
CZ