Podle údajů ministerstva práce a sociálních věcí přespává v Česku na ulici zhruba 18 tisíc lidí bez domova. „Je to pietní socha ve veřejném prostoru a reaguje na problém bezdomovectví. Je to vlastně takový pomník neznámým lidem,“ uvedl autor díla Janovský s tím, že motivem se stal symbol polštáře jako předmětu spojeného s domovem.
Dílo z betonu má podle iniciativy působit nenápadně, jako objekt, kterého si kolemjdoucí na první pohled nemusí všimnout. Socha proleženého polštáře má symbolizovat člověka, který na místě ležel a odešel, aniž si toho okolí výrazněji všimlo. Má to odrážet situaci lidí bez domova, kteří často umírají v tichosti a bez veřejného zármutku.
„Mnozí z těchto lidí umírají předčasně, zbytečně – kvůli podchlazení, nedostatečné zdravotní péči, často jako přímý důsledek toho, že dlouhodobé bydlení nikdy neměli, nebo o něj přišli,“ uvedla platforma.
Lidé se zkušeností s bezdomovectvím umírají v průměru o 16 let dříve než zbytek populace, v Praze je rozdíl dokonce téměř 20 let. Tito lidé jsou častěji vystaveni násilí, zhoršenému psychickému zdraví a sociálnímu vyloučení.
Pro instalaci bylo místo vybráno v podchodu proto, že jde o lokalitu, kde se lidé bez domova často vyskytují. „Chtěli jsme vybrat místo, které je pro lidi na ulici nejvíce signifikantní, a to je místo někde blízko nádraží, nějaký podchod či podloubí – někde, kde se lidé bez domova vyskytují nejčastěji,“ řekl autor.
Bezdomovectví je v Česku dlouhodobým sociálním problémem, který se týká tisíců lidí. Vedle osob žijících přímo na ulici zahrnuje také lidi v azylových domech, noclehárnách nebo v bytové nouzi. Podle odborníků je jeho příčinou kombinace ztráty bydlení, zadlužení, rodinných a zdravotních problémů i nedostatečné kapacity dostupného bydlení. Lidé bez domova patří zároveň mezi nejohroženější skupiny, pokud jde o zdraví i délku života.
V Česku lidem bez domova pomáhají například Armáda spásy nebo organizace Naděje, které provozují noclehárny a poskytují základní péči, teplé jídlo či možnost hygieny.
„Úmrtí lidí bez domova není nevyhnutelný osud ani selhání jednotlivců – je to důsledek systémového selhání. Přesto smrt lidí bez domova zůstává zpravidla bez povšimnutí, bez veřejného zármutku, bez vzpomínky, beze změny. Proto chceme společně uctít památku lidí, kteří zemřeli zbytečně. Vznikl tak Pomník lhostejnosti,“ uzavřeli realizátoři pomníku.
Read the full article at Novinky.cz →
CZ