Slavná ukrajinská novinářka Natalija Humeňuk je žena přímočará. Trvá na tom, že rozdělení ukrajinské společnosti není tak hluboké, jak ho vidí zahraniční média. Má pocit, že jsme oběťmi ruských narativů o promoskevském Donbasu a nacionalistickém Lvově. Rozhovor není veden jako válka o pravdu, ale jako diskuze a hledání cesty, která se k pravdě alespoň blíží.
Jací jsou vlastně Ukrajinci a existuje něco jako univerzální Ukrajinec? Nejspíš ne. Stejně jako neexistuje univerzální Rus nebo Čech.
Byly však provedeny sociologické výzkumy, které zkoumají ukrajinskou identitu, ukrajinskou historii, ukrajinskou mentalitu. Hledají, co obyvatele Ukrajiny spojuje i co je rozděluje.
Ukrajina je momentálně „in“ a platí za to vysokou cenu: do velké ruské agrese byla ukrajinistika na okraji zájmu (nejen novinářů). Dnes je to hit a Ukrajinci jsou hodnoceni, zkoumáni, hájeni i zatracováni.
Jak se vidí oni sami a co je na „západních klišé“ rozčiluje, vysvětluje Natalija Humeňuk, jedna z nejznámějších ukrajinských reportérek, ale také zakladatelka Public Interest Journalism Lab , neziskové organizace, jež propojuje novináře, sociology i analytiky a zabývá se mimo jiné problematikou polarizace ukrajinské společnosti.
Natalija Humeňuk a český prezident Petr Pavel na konferenci Křehká bezpečnost pořádané Českým rozhlasem Plus. Foto: Jiří Šeda, Český rozhlas Plus
V rozhovoru se mimo jiné dočtete:
proč podle Humeňuk neexistuje jednoduché rozdělení Ukrajinců na „západní“ a „východní“,
jaké konkrétní reakce veřejnosti během války určují politické přežití i těch nejmocnějších,
proč je podle ní korupce za války pro společnost stejně nepřijatelná jako před ní,
jak válka změnila ukrajinské chápání demokracie, mobilizace a osobní odpovědnosti,
jaké omyly a otázky ze Západu považuje Humeňuk za neetické nebo nebezpečné pro vnímání války.
Je vám protivné vést rozhovor v ruštině?
Ne.
I u nás v České republice jsou dvě skupiny obyvatel: jedna ze všech sil podporuje Ukrajinu a nerada vidí, když se píše o jakýchkoliv problémech Kyjeva, třeba o korupci. Druhá si myslí, že za vším stojí NATO a Rusové byli k válce donuceni a že si za to všechno Ukrajinci mohou tak trochu sami. Poukazují na korupční skandály nebo velký počet dezertérů. Jak byste vysvětlila těm, kteří nestojí pevně na straně Ukrajiny, co a proč se u vás na domácím poli děje?
Vlastně by mě bolelo, kdybych věděla, že v tomto světě mohou lidé nechápat, co se děje na Ukrajině. Ukrajina je jednoznačná oběť agrese. Lidé na Ukrajině se jí brání, jak mohou. Bojují. Platí svou krví, svými životy.
V první řadě Ukrajinci v této válce bojují za to, aby mohli žít. Nic víc v tom nehledejte. V této válce nám nejde o nic jiného než o naše přežití.
Mám být otevřená?
To určitě musíte…
My už teď bojujeme dvanáctý rok. Od zahájení plnohodnotné ruské agrese uplynuly čtyři roky. A nejspíš se budete divit, ale situace je u nás stabilnější než dřív. Proč? Jsme totiž méně závislí na spojencích, dokázali jsme vybudovat vlastní obranu, opět vyrábět vlastní zbraně. Nástup dronů nám umožnil v této oblasti dosáhnout parity s Ruskem.
Vždyť Rusko potřebuje na to, aby
Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.
Jste předplatitel?
Read the full article at Deník N →
CZ