„Měla jsem o ni vážně strach,“ popisuje strasti se svou pětiletou dcerou Sylva Kovářová. Dívka měla vysoké horečky, které nešly několik dní stáhnout. K tomu bolestivé afty a zduřelé mandle. „V jednu chvíli jí natekly tak moc, že nemohla ani dýchat. Museli jsme ji rychle odvézt do nemocnice,“ říká žena. Dcera tam strávila týden.
Ani po propuštění ale neměla vyhráno. „Byla hodně unavená, ležela skoro měsíc. Museli jsme ji taky držet na dietě kvůli špatným jaterním testům. Cokoliv smaženého bylo zapovězeno,“ pokračuje matka. Pomalý byl i návrat do školky, ještě týdny po nemoci se dcera zadýchávala. „Poslední půlrok byl zkrátka náročný,“ uzavírá žena.
Související
Není sama. Mononukleózy v Česku přibývá. Podle dat Státního zdravotního ústavu (SZÚ) už letos lékaři odhalili celkem 2123 případů. To je až čtyřnásobek toho, co evidovali v předchozích letech. Třeba loni touto dobou bylo nemocných „jen“ 548, o rok předtím 662. A před pěti lety se s mononukleózou potýkalo 226 lidí.
Podle Milana Trojánka, který vede motolskou Kliniku infekčních nemocí a cestovní medicíny, mohou být za nárůstem dvě věci.
První: Češi se s patogeny, které způsobují mononukleózu, určitou dobu nepotkávali. Jejich šíření zastavila nedávná pandemie a s ní spojené zákazy vycházení. Pokud tedy na ně dnes narazí, jsou k nim výrazně vnímavější. Snáz onemocní. „Jde tedy o určité dohánění infekcí, s nimiž se část populace v předchozích letech setkávala méně,“ vysvětluje odborník.
Roli ale může hrát i změna, jak lékaři nákazy evidují. „U vybraných infekcí se nově rozvíjí automatizované hlášení, což může vést k tomu, že se zachytí více případů než v minulosti,“ podotýká Trojánek. Podle jeho kolegy a epidemiologa Romana Prymuly jde s největší pravděpodobností o kombinaci obou těchto faktorů.
Tichý spouštěč roztroušené sklerózy
Oba lékaři se nicméně shodují, že by se měla nárůstu mononukleózy věnovat pozornost. Choroba totiž nemusí zůstat bez následků. Ukazují to výzkumy několika posledních let.
Vyplynulo z nich, že je mononukleóza tichým spouštěčem autoimunitních onemocnění – to jsou taková, která obracejí imunitní systém proti svému vlastnímu tělu. Příkladem může být roztroušená skleróza, při níž zánět nenávratně poškozuje nervy.
Související
„Doložila to velká studie amerických vojáků. Potvrdila, že prakticky všichni pacienti s roztroušenou sklerózou v minulosti prodělali infekci způsobenou virem Epsteina-Barrové, což je právě nejčastější původce infekční mononukleózy,“ přibližuje Prymula.
Zmíněný virus se tím podle něj zařadil mezi rizikové faktory pro vznik roztroušené sklerózy. „Šance, že jí lidé onemocnění, se po nákaze zmíněným virem zvedá 32krát,“ upozorňuje.
Na totéž poukazuje i Milan Trojánek. „Potenciální vztah mezi infekcí virem Epsteina-Barrové a roztroušenou sklerózou je skutečně diskutován,“ uvádí a dodává: „Určitě není pravda, že každý, kdo prodělá tuto infekci nebo infekční mononukleózu, dostane roztroušenou sklerózu. Zmíněná studie ale ukázala, že riziko po této infekci stoupá.“
Podobá se angíně
Mononukleóza je vysoce nakažlivé virové onemocnění. Svými příznaky se podobá streptokokové angíně. Pacientům totiž často natékají mandle, bolí je v krku a trpí vysokými horečkami. Mívají ale i otoky víček, zvětšená játra a slezinu. Může se objevit vyrážka. Na rozdíl od angíny však choroba nereaguje na antibiotickou léčbu.
„Původců tohoto onemocnění může být více,“ přibližuje infektolog Trojánek. „Nákazu nejčastěji zapříčiní virus Epsteina-Barrové, méně často ji má na svědomí cytomegalovirus. Podobné změny v organismu ale mohou vyvolat i jiné herpetické viry, toxoplazmóza nebo některé další infekce.“
Související
Lidé se podle něj nejčastěji nakazí tak, že přijdou do styku se slinami a dalšími tělními tekutinami nakaženého člověka. „U viru Epsteina-Barrové se proto někdy laicky mluví o nemoci z líbání,“ říká Trojánek. Přenos je ale podle něj možný i jinak – například společným sdílením sklenic či příborů. S tímto virem se proto během života setká velká část populace.
U dětí je průběh většinou lehký
„Pokud se člověk nakazí v raném dětství, probíhá nemoc většinou bezpříznakově. Nebo jen velmi nenápadně. Při infekci v dospívání nebo v dospělosti už se ale rozvine typický obraz infekční mononukleózy,“ popisuje Trojánek. Proto se podle něj může zdát, že si nemoc „vybírá“ hlavně teenagery a mladé dospělé. Ve skutečnosti ale rozdíly nedělá.
„Léčba obvykle bývá jen symptomatická,“ pokračuje Trojánek. Pacient tedy musí mít hlavně klid, dostatek tekutin a léky proti horečce. „U části pacientů s výrazným otokem mandlí, výraznými polykacími obtížemi nebo hrozící obstrukcí dýchacích cest se mohou krátkodobě použít i kortikoidy. Nejde ale o rutinní léčbu pro každého pacienta,“ doplňuje lékař.
Související
Akutní fáze nemoci podle něj trvá jen týden až dva, následná rekonvalescence ovšem i několik měsíců. „Většina pacientů se uzdraví bez trvalých následků. Důležité ale je, aby se nepřetěžovali,“ zdůrazňuje Milan Trojánek. Pokud se někomu kvůli nemoci zvětší s…
Read the full article at Aktuálně.cz →
CZ