Ludmila Kloudová Veselá se narodila 29. srpna 1900 v Benešově do rodiny, kde spravedlnost a veřejná služba byly hodnotami předávanými z generace na generaci.
Její otec, doktor František Veselý, byl významným advokátem, za první světové války byl členem tajné organizace Maffie, která byla vůdčí složkou protihabsburského hnutí, působil i jako starosta Benešova, později byl senátorem a v letech 1919–1920 i ministrem spravedlnosti. Patřil mezi blízké spolupracovníky Tomáše Garrigua Masaryka, který ho často navštěvoval a cenil si jeho vzdělanosti, nadhledu i morálního kreditu.
Matka Milada byla rovněž velmi aktivní ženou, například v Benešově spoluzakládala Spolek dam a dívek, první ženský spolek ve městě, a byla jeho dlouholetou předsedkyní.
Ludmila Kloudová Veselá (vlevo) se svými rodiči a dcerou.
Ludmilin o rok starší bratr Ctibor byl legionářem. Sestra Milada se zase provdala za Roberta Fliedera, muže, který se aktivně podílel na politických jednáních ve Vídni ve dnech zániku rakousko-uherské monarchie a v nové republice pak v řadě zemí působil jako diplomat a vyslanec.
Studium a začátky právnické kariéry
V této atmosféře právního myšlení, občanské odpovědnosti a kulturního rozhledu Ludmila vyrůstala. Rodiče v ní od dětství podporovali lásku k pravdě a smysl pro spravedlnost. Po maturitě se Ludmila zapsala na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Její spolužačkou byla mimo jiné Milada Horáková, se kterou ji pojilo celoživotní přátelství.
Během studia práv se poznala i se svým budoucím manželem Ivanem Kloudou, synem pražského advokáta Antonína Kloudy, politika a pozdějšího prezidenta Advokátní komory v Čechách.
V roce 1923 úspěšně dokončila studium a stala se doktorkou práv a státních věd. V té době byla teprve čtvrtou ženou u nás s tímto titulem. Dne 24. listopadu 1923 promovala v pražském Karolinu a o tři dny později, 27. listopadu toho roku, nastoupila jako kandidátka advokacie do kanceláře svého otce v Benešově.
Ludmila s manželem Ivanem Kloudou.
V roce 1928 úspěšně složila advokátní zkoušky a byla zapsána do seznamu advokátů Advokátní komory v Čechách. Po Matyldě Wíchové-Mocové se tak stala druhou ženou v dějinách Československa, která samostatně vykonávala advokacii.
Rodina a profesní život
Sňatkem Ludmily s Ivanem Kloudou v roce 1924 se spojily dvě významné právnické a vlastenecké rodiny – Veselých a Kloudových. Oba dva sdíleli nejen lásku k právu, ale i hluboký smysl pro odpovědnost a spravedlnost.
Manželé se usadili v Benešově. Po koncipientské praxi a úspěšném složení advokátních zkoušek oba zůstali pracovat v kanceláři Ludmilina otce Františka Veselého, který tehdy, jak je uvedeno již výše, úzce spolupracoval s T. G. Masarykem a právně ho zastupoval. Po jeho smrti v roce 1935 manželé kancelář převzali; Ivan zároveň zastupoval i prezidenta Edvarda Beneše a rodinu TGM.
Mezi lety 1927 a 1935 se manželům narodily čtyři dcery: Ludmila, zvaná Linda, Iva, Milena a Jarmila. Ještě před nimi se narodila holčička, která však ve dvou letech zemřela na zánět mozkových blan.
Hrozba okupace
Po podpisu mnichovské dohody v roce 1938, v jejímž důsledku Německo anektovalo Sudety, Kloudovi bedlivě sledovali politickou situaci a byli si vědomi hrozby obsazení zbytku českých zemí nacistickým Německem. Díky blízkým kontaktům s prezidentem Edvardem Benešem a členy rodiny T. G. Masaryka mohli logicky očekávat, že je Němci zatknou.
Stejně ohroženi byli i další členové rodin Kloudových a Veselých. Aby ochránili své děti, přihlásili je do českobratrské evangelické církve, která by se v případě potřeby o děti postarala a zajistila by, že zůstanou v českém prostředí. Když v březnu 1939 zaniklo Československo, odjel Ivan Klouda do Prahy.
Koncem srpna 1939 přivezl Antonín Klouda, Ivanův otec, zprávu, že nacisté chystají rozsáhlé zatýkání českých osobností a politiků. Mělo zlomit jakýkoli pokus o odpor. Ivan s otcem varovali své přátele, mezi nimi i Josefa Čapka. Ačkoliv zatčení neunikli, mohli se na něj alespoň připravit.
Odvaha a vedení kanceláře během války
Vypuknutí druhé světové války znamenalo pro rodinu Kloudových začátek těžkého období. Hned 1. září 1939 byli oba manželé zatčeni gestapem. Ludmila byla za vydatné podpory a pomoci vlivných přátel a jejich přímluv u prezidenta Emila Háchy po týdnu z vazby propuštěna, ale manžel zůstal ve vězení a po celou dobu války byl držen v koncentračním táboře Buchenwald.
Na Ludmile zůstala péče o čtyři malé dcery ve věku pět až třináct let i chod celé benešovské advokátní kanceláře. Musela převzít Ivanovy případy, včetně soudních a trestních, kterými se do té doby nezabývala. V tom jí až do jejich zatčení za pomoc domácímu odboji v roce 1943 účinně pomáhali zejména Ivanovi mladší bratři a její švagrové, rovněž advokáti, Jiří, Vladimír a Vratislav. V nelehkých podmínkách pod dohledem okupantů Ludmila dokázala vést náročnou právní praxi, spravovat majetek a chránit celou širokou rodinu.
Koncem roku 1940 se v jejich benešovské advokátní kanceláři objevil komisař gestapa, který chtěl mlu…
Read the full article at Seznam Zprávy →
CZ