Než vstoupil do svého pražského hotelového pokoje, tchajwanský spisovatel Kevin Čchen zaklepal na dveře. „Nemám ten zvyk rád. A stejně jsem to udělal,“ přiznává padesátiletý autor, který už přes dvacet roků žije v Berlíně. Některých zvyklostí z rodného ostrova se ale zbavit nedokáže. Poklepání na dveře má vyhnat duchy. Tchajwanská kultura je jimi prolezlá skrz naskrz, vysvětluje Čchen.
„Opravdu věříme na duchy. Na Tchaj-wanu jsou různá náboženství, žijí tu také katolíci, i podle nich ale duchové existují,“ říká spisovatel, který do české metropole přijel před několika týdny jako host veletrhu Svět knihy. Mluvil tu nejen o svém životě v Evropě, ale také o tom, jak se přízraky propsaly do románu, který nedávno vydalo nakladatelství Větrné mlýny v překladu Denise Molčanova. Jmenuje se Město duchů.
„Je to fikce, ale má autobiografický základ,“ popisuje Čchen svou sedmou prózu. Dočkala se třinácti překladů včetně anglického nebo francouzského. Vypráví o muži vracejícím se do opuštěné vsi uprostřed tchajwanského vnitrozemí po dlouhých letech prožitých v Německu. Protagonista přijíždí na „svátek patnáctého dne sedmého měsíce“, kdy Tchajwanci oslavují návrat duchů. Sám působí jako přízrak i proto, že velkou část života v cizině strávil za mřížemi. Zabil svého přítele.
Tragický příběh hlavního hrdiny zůstává ve Městě duchů dlouho nedořečený. Místo něj se děj románu, ohraničeného jediným dnem, věnuje dalším osudům. Na prostoru téměř čtyř stovek stran se kniha rozvětvuje do mnohohlasu, v němž se o slovo hlásí také protagonistovi rodiče, sousedé nebo jeho pět sester. Postav v knize je tolik, že si v úvodu publikace vysloužily glosář.
„Narodil jsem se jako devátý,“ vysvětluje Čchen, který má ve skutečnosti o dvě sestry víc než jeho hrdina. „Pocházím z velmi patriarchální rodiny, která tolik stála o syna, až se jim narodilo osm dcer. Až pak měli mého bratra a mě, ale ukázalo se, že jsem gay. Byl jsem jako osmá nechtěná dcera,“ dodává spisovatel, který život v Berlíně bral jako vysvobození.
Někdy říkám, že jsem inženýr
„Vyrůstal jsem v prostředí, kde si člověk stále musel opakovat konfuciánská moudra, byla to noční můra,“ objasňuje prozaik, podle nějž je tchajwanská společnost konzervativně laděná. Coby ročník 1976 vyrůstal, když na ostrově panoval takzvaný bílý teror, stanné právo, které po druhé světové válce zavedl diktátor Čankajšek. Zrušeno bylo až v 80. letech. Na Svátek duchů.
Spisovatel mluví o komplikované historii i politické situaci na Tchaj-wanu. „Žijí tu čínští imigranti, bývala to japonská kolonie, v roce 1949 tu vypukla občanská válka,“ vyjmenovává Čchen, který je zvyklý odpovídat na otázky ohledně hrozící invaze z Číny. „Řeknu jen jedno. Invaze už začala. Probíhá skrze dezinformace a kyberútoky,“ míní spisovatel, podle nějž jsou čínské pokusy rozložit Tchaj-wan zevnitř efektivnější než nákladná vojenská operace.
Čchenův odchod do Evropy ale nebyl motivován politickou situací. „Chtěl jsem utéct od rodiny. Potřeboval jsem, aby mezi mnou a mými příbuznými stály oceány i kontinenty,“ tvrdí spisovatel. V Berlíně nalezl útočiště i způsob, jak se zbavit konzervativního pohledu nejen na svou sexuální orientaci, ale i na touhu živit se psaním.
Kevin Čchen (ve žluté košili) na veletrhu Svět knihy mimo jiné debatoval s venezuelským autorem Rodrigem Blancem Calderónem (zcela vpravo).
Charismatický spisovatel, režisér a herec s evidentní vášní pro vyprávění anekdot vzpomíná, jak reagují tchajwanští kadeřníci, když jim při návratech na ostrov přizná, čím se živí. „Jakmile řeknete, že jste spisovatel, podívají se na vás s lítostí v očích: Ach můj bože, vy zemřete hlady,“ směje se Čchen, který v salónech zkouší reakce na různé odpovědi.
„Někdy říkám, že jsem inženýr a vyrábím mikročipy. To spokojeně pokyvují hlavou. Když jsem naopak prohlásil, že jsem básník, nechápali, o čem to mluvím,“ líčí autor Města duchů. V Evropě je to podle něj jiné. „Líbí se mi, že si tady lidé pořád váží slova a kreativity.“
Čchen, který nedávno absolvoval také stipendijní pobyt v Brně, si ale na cizině užívá i nesrozumitelné místní názvy a exoticky znějící jazyk. „Potkal jsem na ulici turisty, kteří si každou ceduli překládali s telefonem. Já mám ale rád nejistotu, kterou ve mně cizí názvy vyvolávají. Je vlastně docela tvůrčí,“ vysvětluje spisovatel.
Na debatě v rámci knižního veletrhu ale o Evropě mluví i kriticky. Hlavně v souvislosti se vzrůstajícími nacionalistickými tendencemi. Tchajwanci si podle Čchena vždy vážili Německa za to, že nezapomíná na svou nedávnou válečnou minulost. „Jenže teď je podle průzkumů nejsilnější stranou v Německu AfD. Jsem z toho zklamaný,“ přiznává spisovatel.
Ze zvědavosti se nedávno zúčastnil shromáždění, jež Alternativa pro Německo zorganizovala pro místní vietnamskou komunitu. „Byli velmi chytří. Nachystali spoustu jídla - to my Asiati milujeme. A pak k nám velmi efektivně promlouvali. Říkali: nejsme proti vám, jsme proti ilegálním migrantům. Samozřejmě měli na mysli hlavně muslimskou komunitu. Jen to neřekli…
Read the full article at Seznam Zprávy →
CZ