Consequences of the conclusion of the Memorandum of Understanding between the US and Iran

V pátek měla následovat schůzka v Ženevě, kde se už mělo jednat o jednotlivých krocích vedoucích k podepsání dohody o íránském jaderném programu a smlouvě řešící sporné otázky. Írán schůzku zrušil s tím, že nenastal klid v Libanonu, což naznačuje, že šedesát dnů nebude stačit. Objevily se i zprávy, že se Írán bude snažit jednání protahovat.

Ukončit blokádu Hormuzského průlivu i íránských lodí a přístavů potřebovaly obě země, takže v této oblasti je dohoda pochopitelná. Ovšem proplutí bez poplatků, jak to požadoval americký prezident, může po 60 dnech skončit.

Otázkou je, co dalšího přinesla dohoda Spojeným státům. Slib, že Írán nebude usilovat o získání jaderných zbraní, není o nic silnější než fatva zakazující jejich vývoj a použití, kterou vydal zabitý nejvyšší íránský duchovní vůdce Alí Chameneí v roce 2005.

Írán sice slibuje, že inspektoři MAAE budou moci vstupovat do íránských jaderných zařízení, ale to sliboval i v minulosti a opakovaně jim v tom bránil.

Spojené státy navíc uvolnily sankce a umožňují Íránu vyvážet ropu a přijímat za ni platby. Američtí představitelé to hájí tím, že sice na začátku poskytli Íránu nějaké výhody, ale pokud nebude Írán vstřícný, tak výjimky ze sankcí přestanou poskytovat a Teherán nedostane ani slíbené prostředky.

Íránský duchovní vůdce Modžtaba Chameneí navíc řekl, že se smlouvou nesouhlasí, ale přijal ji, protože Trump použil všechny možné páky. To však neznamená, že by Írán ustoupil ze svých pozic. Otázkou je, zda to ukazuje Trumpovu slabost, nebo jde jen o výrok určený Íráncům.

Je tu ale také otázka Izraele, který také s dohodou spokojen není.