Římskokatolický kněz David Čechovský před dvanácti lety spontánně při svém adventním kázání udělal coming out. Nadřízení mu řekli, že překročil mez a musí odejít do zahraničí. Nakonec se rozhodl největší českou církev opustit. V rozhovoru popisuje celou anabázi i to, jak našel pochopení a empatii u starokatolíků.
Co se v rozhovoru mimo jiné dočtete:
Jak proběhl coming out kněze Davida Čechovského.
Proč musel za trest do zahraničí a co se dělo po jeho návratu.
Jak kněze přijala starokatolická církev.
Co mají s partnerem napsáno v oddacím listě.
Proč římskokatolická církev svůj názor na homosexualitu podle Čechovského nikdy nezmění.
Zažil jste dlouhou a dost tvrdou cestu z římskokatolické církve ke starokatolíkům kvůli své odlišnosti. Pojďme začít momentem, kdy jste neplánovaně při kázání udělal coming out. Pamatujete si, co jste tehdy v kostele řekl?
Přiznám se, že si to nepamatuju. Je to už spoustu let, stalo se to v roce 2014.
Čekala bych, že se člověku taková chvíle vpálí do mozku.
Ano. Já jsem ale ani moc nedával pozor na to, co říkám. Vzpomínám si, že jsem si pak musel zpětně probírat, co jsem konkrétně sdělil a jestli to nebylo něco blbého.
Vím jen, že byla třetí adventní neděle a šlo o kázání zaměřené na podporu lidí v tom smyslu, aby se nebáli žít v lásce. Bylo to také o tom, že křesťanský život má přinášet člověku radost.
Takže jste si řekl, že jim řeknete, jak to máte vy.
To právě ne. Nevím úplně konkrétně, o čem jsem kázal, ale vím, že v té době jsem si dával pozor na pusu, protože v římskokatolické církvi si člověk pozor na pusu dávat musí. Jinak by ho klepli přes prsty.
Já jsem se snažil této linie držet a doufal jsem, že člověk nemusí mít pocit, že dělá něco špatného.
Takže vy jste zůstal jen v symbolické rovině a lidé v kostele to pochopili?
Já jsem zůstal v symbolické rovině, a abych to nějak dokreslil, řekl jsem něco ve smyslu, že chápu, jak to mají gayové složité, protože sám jsem gay, který žije celý život v celibátu, takže můj život je samozřejmě trošku jiný…
A v kostele to zašumělo.
V kostele to zašumělo.
Co vám na to řekli věřící? Čekala bych od nich aspoň částečně podporu.
Tušil jsem, že první reakce budou hned po bohoslužbě, protože na jejím konci se ještě s jednotlivými lidmi zdravím. Řada lidí byla nadšená, ale část byla… Nechci říct zlá. Bylo na nich ale vidět, že jsou naštvaní.
A zklamaní?
Ano. Zklamaní z toho, že jsem podle nich udělal něco špatného.
Je to pro vás důkaz, že jste tehdy udělal správnou věc?
Když to vnímám zpětně, tak určitě ano. Samozřejmě mi trochu trvalo, než jsem se ze všech situací a bojů vzpamatoval, protože tehdy se spustila strašná mašinerie.
Kdy jste šel na kobereček?
Pár dnů po tom kázání. Představený se zrovna vracel ze zahraničí a rovnou si mě zavolal.
Biskup?
Ne, řeholní představený. Dozvěděl jsem se, že jsem překročil
Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.
Jste předplatitel?
Read the full article at Deník N →
CZ