Důstojník kontrarozvědky zaklapl tlusté desky a pravil: „Tak vidíš, soudruhu, pro všechno existuje vysvětlení.“ Čerstvému kapitánovi fotbalové reprezentace spadl ze srdce obrovský balvan. „To nebyl balvan, to byla celá hora kamení,“ netají se ani téměř po 45 letech Jan Fiala, jak obrovskou úlevu pocítil.
Práskli ho.
Viděli ho ve dvaaosmdesátém po návratu z mistrovství světa ve Španělsku v bílém sporťáku.
Když jsme byli světoví | Seriál Sport SZ
Historický seriál Seznam Zpráv s názvem Když jsme byli světoví mapuje památné kapitoly československých a českých účastí na fotbalových šampionátech.
Výstřední auťák, který určitě stál majlant.
Proto nějaký bonzák sepsal udání adresované přímo vojenské kontrarozvědce.
Jménem uvědomělých pracujících žádal, aby si na toho lampasáka Fialu posvítili. Něco v tom určitě bude. Z armádního žoldu, který bral v Dukle Praha, by na Datsuna nenašetřil. To tak, v šestadvaceti? Spíš to bude tím, že byl ve Valladolidu také na hřišti, když ti naši slavní reprezentanti jen remizovali s fotbalovými nekopy z Kuvajtu. A ty dva kiksy, které nabídl Kuvajťanům, nemohly být jen tak. Určitě za to dostal od šejků zaplaceno. A on si za ty libry, dolary nebo kdo ví, čím ho uplatili, koupil auťák - a teď se v něm ještě předvádí. Zrovna tuhle kroužil v Dejvicích kolem Kulaťáku, aby si ho každý všiml.
Kontrarozvědka byla ostražitá a na udání dala, takže začala důstojníka Československé lidové armády vyšetřovat. Proklepli si ho, prověřovali, několikrát si ho předvolali k výslechu.
Třásl jsem se. Měl jsem fakt strach. Vždyť tenkrát hrozil kriminál za mnohem menší přečiny. A já měl na krku obvinění, že kšeftuju s valutami.
„Třásl jsem se. Měl jsem fakt strach. Vždyť tenkrát hrozil kriminál za mnohem menší přečiny. A já měl na krku obvinění, že kšeftuju s valutami. Že jsem vyveksloval prachy od Arabů za marky, a za ty si pak koupil auťák,“ líčí Fiala. „Nikdo totiž nechtěl věřit, že toho Datsuna přivezla manželka z Německa ještě předtím, než jsme na mistrovství světa do Španělska odletěli.“
To všechno v době, kdy fotbalisté při cestách na západ schovávali na hraničních přechodech každou desetimarkovou bankovku, mistrně stočené ruličky z dolarů, liber či francouzských franků cpali do kopaček, ponožek nebo toaletních papírů, jen aby celníci nepřišli na cizí měnu a hráči pak neupadli v podezření, že chtějí s valutami v zahraničí kšeftovat, a rozvracet tak devizové hospodářství republiky.
Trenérský profesor Jozef Vengloš misi ve Španělsku 1982 hrubě nezvládl. Tady při soustředění na Štrbském Plese to ještě na pohromu nevypadalo. Schůzka s radou starších: zleva Ján Kozák, Antonín Panenka a Zdeněk Nehoda.
Čerstvý sedmdesátník Fiala se útrpně usmívá, když se vrací ve vzpomínkách k úvodní partii československé reprezentace na španělském MS. Kuvajt měl být snadný soupeř na rozehrání. Sparring partner, proti němuž Venglošovo mužstvo potvrdí formu z březnového turné po Jižní Americe. Vždyť přece v Sao Paulu remizovalo před 100 tisíci diváky s domácí Brazílií 1:1 a šest dní poté uhrálo bezgólovou remízu i v Mar del Plata s Argentinou. I proto odjíždělo na mundial s velkými ambicemi. Proto měla být premiéra jen otázkou skóre.
Namísto toho se duel ve Valladolidu proměnil v jednu velkou blamáž. V počátek martyria, po němž se reprezentace ze Španělska pakovala už po základní skupině. Bez výhry, s pouhými dvěma body za remízy s Kuvajtem a Francií.
Zostuzená.
Zdecimovaná.
Kritizovaná a znectěná všemi.
Góly dával jenom Panenka. Z penalt
Pochodový fotbal, který národní tým předváděl, byl vyčpělý, alibistický, zastaralý, bez sebemenší jiskry a jakéhokoli náznaku moderny. Odér časů dávno minulých, který ze hry Čechoslováků prýštil, otrávil experty - a fanoušky ještě víc. Vždyť třeba proti Anglii vyrukovalo mužstvo hned se čtyřmi stopery v základní sestavě. Tomu se říká destrukce povýšená nade vše.
„Od samého začátku bylo všechno špatně. Začalo to soustředěním na Štrbském plese, kde jsme byli pomalu měsíc, takže ponorková nemoc propukla už tam. Den co den ty samé tváře, stejný hotel, cesty na hřiště, tréninky,“ připomíná Tomáš Kříž, že se trenér Jozef Vengloš zhlédl v modelu přípravy, který s kolegou Václavem Ježkem naordinovali hráčům před zlatým Eurem v šestasedmdesátém roce.
Také se chystali v Tatrách.
I tehdy se připravovali ve vysokohorském prostředí.
„Ježek nám dokonce pouštěl z amplionů řev diváků, abychom si zvykli na pekelné prostředí, které nás mělo čekat na jugoslávských stadionech. I pokutové kopy jsme v tom randálu nacvičovali. Připadal jsem si jako někde na vsi na pouti. Jen opékané klobásy a párky tam bohužel scházely,“ baví se ještě dnes penaltový mág Antonín Panenka , který svou bělehradskou parádou vstoupil na fotbalová nebesa.
I ve Španělsku se k exekuci pokutových kopů v zápasech proti Kuvajtu a Francii postavil. Neznámý brankář Tarabulsí ani slavný Ettori neměli šanci. Fotbalový poeta z Bohemians , v té době už ovšem legionář z vídeňského Rapidu, obě penalty proměnil a stal se tak autorem jediných dv…
Read the full article at Seznam Zprávy →
CZ