Former Federal Reserve Chairman Alan Greenspan has died at the age of 100

Alan Greenspan, bývalý šéf americké centrální banky (Fed), zemřel ve věku 100 let v pondělí ve Washingtonu. Jeho úmrtí bylo oznámeno televizí NBC s odvoláním na jeho manželku Andreu Mitchellovou, která uvedla, že zemřel doma. Příčinou úmrtí byly komplikace spojené s Parkinsonovou nemocí. Greenspan v čele Fedu stál do roku 2006, což znamená 18 let, během nichž byl často označován za druhého nejmocnějšího člověka v zemi. Jeho práce byla klíčová pro udržování nízké inflace, podporu dlouhodobého ekonomického růstu a zvládání krizí. Nominovaný byl prezidenty Ronaldem Reaganem, Georgem Bushem starším, Billem Clintonem a Georgem W. Bushem. Jeho manželka, která si jej vzala před 29 lety, popisuje jeho osobu jako velikána, který pomáhal formovat americkou ekonomiku za prezidentů obou stran, ale vždy upřímně přiznával chyby, které se dopustil.

Známým výrokem, který se stal ikonickým ekonomickým citatem, je fráze „iracionální nadšení“. Tuto frázi, v originálním angličtině *irational exuberance*, vyslovil v roce 1996 během předvánočního banketu. Tento výraz byl vysloven v kontextu, kdy Spojené státy, po závěrečném fási zimní války a vývoji počítačové technologie, prožívaly pětiletou konjunkturu s výbornými výnosy na burze. Úspory vložené do akcií se každý rok zvyšovaly minimálně o pětinu. Greenspan však v tomto projevu připomněl, že i když stabilní prostředí umožňuje nízké inflace a eliminuje investiční rizika, musí být pozorováno, když se hodnota aktiv nepřiměřeně zvedá iracionálním nadšením, které může vést k dlouhodobému poklesu, jako byl například v Japonsku v minulé dekádě. Výraz byl vysloven jako varování, které bylo interpretováno jako připomenutí, že i když se trhy zdály být v bezproblémovém stavu, mohlo existovat riziko.

Tehdejší Amerika byla v mnoha aspektech podobná dnešní. Ekonomika a investice byly dominovány technologiemi, hlavně prvním masovým rozmachem internetu a vidinou nekonečných možností on-line podnikání. Technologické firmy vznikaly přes noc a dosahovaly vyšších hodnot než zavedené průmyslové značky. Greenspan, jako principiální zastávec volného trhu a lidské vynalézavosti, věřil, že technologie mají sílu přinést permanentní skok v produktivitě a že Amerika prožívala kvalitativní posun, díky kterému byl investiční boom zasloužený. Tato myšlenka je analogická s dnešním vývojem, kdy průkopníci umělé inteligence táhnou jako lokomotiva dopředu celý Wall Street a v závěsu za ním i celý finanční svět.

Greenspan nechal své pochybnosti veřejně vyznít jako varování, které si mohl přebrat každý po svém. Sám ale proti trendu nijak nešel. Dokud bublina nesplaskne, nikdo si nemůže být stoprocentně jistý, že vůbec existuje. Propíchnout ji – třeba tak, že by Fed zvedl úroky a snížil dostupnost levných investičních peněz – by znamenalo velký politický zásah a do toho se nikomu nechtělo. S odůvodněním, že bublinu dopředu nikdo neumí spolehlivě rozpoznat a že rolí měnové politiky je uklízet následky spíš než dělat prevenci. Greenspanův vstřícný přístup si finančníci vyložili jako implicitní záruku, že centrální banka v případě tržních turbulencí zakročí a úspory nějak zachrání.

Ceny rostly a bublina se nafukovala, až v roce 2000 praskla. Technologický index Nasdaq se rázem zřítil o 70 % a s tím i úspory mnoha Američanů, kteří na internet vsadili všechny své karty. I když Fed pomáhal a srazil své úroky na minimum. Levné peníze ekonomice pomohly, ale – spolu s deregulací bankovního sektoru – nafoukly novou bublinu, tentokrát v nemovitostech, která praskla při pádu banky Lehman Brothers v roce 2008. To už byl Greenspan v důchodu, ale jeho odkaz zůstal. Přišla další, ještě větší náplast v podobě levných peněz. A po ní to, v čem žijeme dnes, kdy akciové trhy znovu lámou jeden rekord za druhým, mimo jiné i proto, že každou várku záchranných peněz je potřeba někam investovat.

Greenspan naučil svět, že centrální banka není jen hlídačem inflace, ale také hasičem finančních krizí. A jakmile si na to trhy zvykly, začaly s touto záchrannou sítí počítat. Lidé mají pokaždé dobrý příběh. Matka všech otázek zní, zdali jsme zpátky v roce 1996 a čeká se jen na nového Greenspana, který poukáže dostatečně důrazně na to, že iracionalita v investicích je zpět. Firmy jako NVIDIA, Facebook (dnes Meta), Apple a další jsou výsledkem tohoto vývoje.